12.12 • My sweet ᗩ.

12. prosince 2013 v 22:39 | Vitta |  Diary
Na moje město spadla mlha. Podívali jste se do dálky a viděli jen světla. A není to tak, že bych přejela do vedlejšího města - místa kde mám svojí školu a utekla před tim zmlženým viděním. Jako by se to promítalo i do mýho života. Zjistila jsem , že v životě nemůžete mít všechno. Jestli to máte, můžete si gratulovat. Tak jednoduchý život já nevedu a neříkám že si věci častokrát nekomplikuju sama. Najednou něco přijde a já se toho chytnu, jelikož se chytám příležitostí a nenechávám je jen tak jít. Naučila jsem se skákat do věcí po hlavě a s odvahou i přes mé rozbušené srdce, roztřesené ruce a koktavý hlas. Když tenkrát už víc jak jedním měsícem přijel A., byla jsem na trní až jsem držela u sebe doma skleničku a vypila v přepočtu tak 3 panáky rumu. Jen tak na uklidnění, říkala jsem si. Nejsem žádná královna krásy, to je ten hlavní důvod proč jsem už podvědomě tušila že nebude moc nadšený až mě uvidí.


Skončili jsme v objetí. Líbal mě svýma plnýma rtama a já se rozechvěla ještě víc. Pohltila mě ta osobnost, kterou jsem poznávala. Plný života, ještě když k tomu chrlil vtipy a vyprávěl svoje příběhy z trochu přehnaným podtextem. Lapala jsem všechno co říkal z flaškou v ruce a puštěnýma písničkama, který hrály dokola, ale nikdo to nevnímal. Byli jsme pod tím kouzlem opitosti a já z něj. Všichni jsme ho poslouchali. Lidi na kterých mi v životě nejvíc záleží jako na rodině ho přijali mezi sebe jako někoho kdo s námi bude trávit naše puberťácké večery. Na pár sekund jsem tomu věřila, že tu s námi zůstane už navždy, ale byl to spíš můj naivní sen. Jediné co jsem viděla těch krásných 24 hodin byl on. Tiskli jsme se spolu na gauči. Hřál mě. Ten pocit bezpečí , když víte že všichni ty démoni venku jsou pro vás neškodní protože vás drží za ruku někdo tak pozitivní jako je on. A když mlčí a jen vás hladí po těle a dá vám pusu. Něco tak krásnýho jsem neviděla. On je ďábel z andělem v sobě. Když mluví je jako ďábel co vás rozvášní a když mlčí je jako ten nejsladčí andílek. Hladíte ho po tváři a cítíte to, toho neskutečně citlivýho kluka co je v něm. Do toho se zamilujete. Něco jako Damon, co raní lidi kolem sebe a přitom je citlivější než kterýkoliv z nás. A když je s vámi, máte všechno po čem jste kdy toužili.
Osmdesát kilometrů od mého domu. Tam je. Chodí do školy, pije a hulí. Každý den myslím na to že ho potkám a pak najednou mi to dojde. Není tu, jsem opuštěná. Celá vánoční ozdoba a chodící páry kolem mě jsou jen bušící signály toho po čem toužím. Vzít ho za ruku a chodit sněžícím počasím celá zmrzlá , v srdci kouzlo Vánoc. Vedle sebe toho gaunera co mě v noci položí na postel a strhne ze mě oblečení. A já budu vyděšená a celá vzrušená z jeho doteků. Jeho hlas, který teď slyším skoro každý den na Skypu. Provolali jsme spolu 10 hodin v kuse když jsem hrála Mafii a on hraje to trapné LoLko. To jak si povídáme , pořád. Ale jeho dotek - nikde. Trápí mě to a mám obavy co bude s námi dál. Každý den na něj myslím jak je se mnou. Ten kluk o kterém vím tolik, ale v tom reálném životě mimo monitor obrazovky nevím skoro nic. Vím jak líbá jaké je být s ním a o to víc to bolí ale nejsme si tak vžiti být spolu často . Bohužel ani nebudeme. Říká se že vztah na dálku má výhody a to třeba takovou že jsou si ti lidé vzácnější. Těší se na sebe. Váží si sebe navzájem. Ale taky je tam strach, třeba že mě podvede a při mém postavení se to nikdy nedozvím. Ani on by se to nedozvěděl. Na diskotékách závidím všem co můžou být spolu a přestanu mít chuť se bavit. Nemůžu, když to se mnou nemůže sdílet. Nemůže mě obejmout na naší písničku od Kryštofa - cesta. Je mi hned smutno a pátrám po sále jakoby se měl stát zázrak a ejhle on stojí s rumem v ruce a usmívá se na mě. Spadne mi úsmev. A myslím na něj.Takhle jsem se cítila naposled z panem H., na kterého ani nepomyslím. Nikdy jsem nenapsala článek z názvem - I did this. Dokázala jsem to, už není mým snem. Nenapsla jsem ho asi protože píšu mín a mín a není to tím, že bych neveděla co jen jsem měla strach sepsat svůj život.
Ve škole jsem pořád ve stresu. Jsem tam sama. Holky který byli mýma kamarádkama se na mě vykašlali na plné čáře a na čelo si nalepili I'll ignore you till the end of time. Možná že hlavním důvodem bude, že A. je bývalý kluk jedné z nich a bydlí tam kde ona od malička se znají. Měli tolik sporů jako nikdo. Miloval jí. Dlouho. A možná odtud pochází mé mindráky že nejsem dost dobrá protože ona je blonďatá modelka z hubenýma dlouhýma nohama. A očividně to o sobě ví, bitch. Sedím v lavici sama a nevnímám učitelka na mě. Tady Martina vypadá jakoby hledala včerejší den. Taky že jo ale nebude to jen den paní učitelko, říkala jsem si.
Vždycky najdete lásku na tom nesprávném místě. Vždycky je krásná, když jí nemůžete pevně chytit do svých rukou. Nemůžete jí být na blízku. Moc bych chtěla a vím že až ho uvidím znovu bude to horší a horší. .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama