1.10 • I feel kind of dead.

1. října 2013 v 21:14 | Vitta |  Diary
Sometimes it's really hard to be here.

Mám pocit jakoby se podemnou všechno propadalo. Začínám mít takové výkyvy nálad, že už to nezvládám ani z alkoholem. Vždycky se tak nabudím do toho světla reflektorů a lidí kolem mě. Vpíjí mě to do sebe a v ten moment mě ta atmosféra vtáhne a já se bavím. Neuvědomuju si kolikátou skleničku že to držím, jediný co si přeju je být extrémně opitá. Toužím najít kluka toho co mě vytáhne z těch všech sraček, až najednou stojím sama. Moje nejlepší kamarádka zmizela se svým novým klukem a všichni jsou šťastný. Kolem mě se všichni dali do ploužáků a já. . Stojím. Koukám se na jedno místo. Cítím se zoufale sama co si přeje nebýt sama. Nechtěla jsem obejmout P., tu jedinou oporu , co mě drží abych nemusela už opravdu zajít za psichiatrem a nechat si předepsat léky na deprese. Najednou jsem už nechtěla uletět z klukem, o kterém se všichni domnívají že patří ke mě. Vidí nás spolu v kavárnách, jak se smějeme, jak se náš vztah dokonce zřítil do malých hádek kterým se směju a říkám si že mi někdy připadá jak kdyby jsme spolu opravdu chodili. Všichni mi říkají, jak mě má rád a já jakobych se dívala skrz ně. Já ho přeci nechci, víte to, proč přehlížíte ten holý fakt?


Je hodně faktů co teď stojí v mojí hlavě. 1. H. je pořád střed mýho vesmíru, je tak hluboko uvnitř mě, že nedokážu myslet na nic jinýho. Možná je to to malý spestření mojí mysli. Nebýt jeho tak bych se tady z toho posrala. 2. P. je můj nejlepší kamarád a nechci ho nikdy ztratit. Když jsme spolu nemusím si na nic hrát. Můžu říct všechno co mám na jazyku a zná mě tak dobře až mě z toho bolí u srdce, že k němu nedokážu cítit víc. Byli bysme skvělej pár. 3. Moje nejlepší kamarádka se mi vzdaluje, docílila perfektního života plnej štěstí a radosti. Závidím jí tak moc , že když jí vidím přejde mě dobrá nálada a prakticky se hroutím. 4. Svojí úžasnou nemoc jsem odsunula stranou na moc dlouho až se to na mě svalilo a hrozí mi že si mě nechají v nemocnici pokud se nezlepším. Musím se postavit na nohy, zase zkousnout tu tíhu světa a udělat krok dopředu. Vyhrabat se z těch hoven a aspoň trochu začít čistě myslet. Život je takový boj, že kdybych měla slovně bojovat kdo má horší život, vyhrála bych 1 milión Je mi tě líto ve tváři. Přesně tak perfektní můj život je. 5. V září 27 jsem měla sedmnácté narozeniny. Čas utíká a mě to děsí. Váhy se nikdy nevyrovnají z životem co letí a realitou která bije do očí. Někoho zasněného jako já bije dost často. Věřím, že za většinu svých problémů si můžu sama, ale taky ony. Ty nemoce. Deprese. Cukrovka. 5. Moje vztahy ve škole jsou na zhroucení. Myslím že si zachvíli snad něco udělám. Or something.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama