3.2 / Long gone memory

3. února 2014 v 20:20 | Vitta |  Diary
Už nejmíň půl roku se snažím napsat smysluplnej článek. Moje myšlenky se tu prostě už nedokážou udržet, možná je to tím ,jak hodně jsem teď od psaní upustila a mám toho v hlavě tolik, že nevím jak to zformulovat dohromady. Vždycky jsem chtěla, aby se ten co to čte dostal do toho příběhu a dokázal mě pochopit. Měla bych potom pocit že jsem ještě vcelku pochopitelný člověk a né jen holka co to v hlavě nemá v pořádku. Vždycky mi psaní pomáhalo aspoň trochu se ve všem vyznat, ale poslední dobou jakobych se ve všem ztratila a nevěděla co se vlastně děje, tudíž jsem nemohla psát když jsem nevěděla o čem vlastně. Mám rozepsaných nejmíň dvacet článků o tom jak jsem zamilovaná a Honza si může jít vyhulit hubu do parku už navždycky bez možnosti sdílet lavičku se mnou. Je pravda že už je dávno z mojí hlavy. Strašně ráda bych napsala jaká to je úleva, ale zas takový zázrak to není. Místo potrhaných vzpomínek milionkrát prolitých alkoholem a skládáním toho smyslu, proč jsem ho milovala , přišli další starosti.
 

Kam dál

Reklama